Můžeme si za to sami?

Nebudu se jistě mýlit, když napíšu, že každý z nás si už v životě prošel zklamáním. Většina si navíc touto nemilou situací či až dlouhodobým stavem, doprovázeným nepříjemnými fyzickými i psychickými pocity, prošla opakovaně. Proč nám dokola ubližují ti, které milujeme? Proč vždy zklamou ti, kterým věříme? Možná právě proto! Je na čase přestat se ptát, proč mi zase ublížil a položit si otázku, proč jsme to opět dovolili.

 Zničená důvěra

Tato sice nevítaná, ale běžná součást života, nás provází už od dětství a stejně jsme se jí do teď nenaučili vyhýbat? No jen si vzpomeňte, když jste zjistili, že Ježíšek neexistuje. A co teprve slzičky pro první nešťastné lásky. Člověk si může tisíckrát přísahat, že už nikdy a ono se “to” nakonec přece jen děje znovu. Občas máme pocit, že když se od někoho budeme držet dál, že nám nemůže ublížit. Ve skutečnosti tě ale může potrápit stejně tak ten, komu jsi na blízku, jako ten, od kterého utíkáš. Vzdálenost nikdy nebude dostatečným obranným terčem. Tím se ale můžeme stát my sami! V první řadě nikdy nezapomínejme na to, že je jenom na nás, co komu odpustíme, přes co se chceme přenést a co už nemůžeme a nechceme překousnout.

 

Často taky, i když už tušíme, co bude následovat, máme tendenci to oddalovat. Proč to stále trpíme a nechceme se dobrovolně vzdát vztahu, který nefunguje, člověka, který nám záměrně lže nebo kamaráda, který nás za zády neustále pomlouvá? Vytváříme si falešné iluze a lžeme už také sami sobě. Možná to kdysi totiž bylo to jediné, co nás dělalo šťastnými. Pokud nám na někom záleží, vždy budeme naivně doufat, že je to celé třeba jinak, že se to celé nakonec vyřeší a vyjasní a přejeme si, aby všechno bylo zase jako dřív. Naopak ale chtějme, aby už nic nebylo jako dřív. Pamatujte, že vaše “všechno zase jako dřív” vedlo k situaci, ve které jste teď.

 Ruku v ruce

A pokud je toho na vás někdy prostě až přespříliš, jednoduše přibrzděte – nebo si rovnou dovolte zastavit a zůstat na potřebnou dobu mimo realitu. Nebojte se být chvíli klidně sobec, oddychujte a čerpejte síly. Nenuťte se do něčeho, čím si momentálně ani vy sami ještě nejste jisti. A až se vás příště někdo zeptá, proč mu nedokážete znovu naplno věřit – položte mu otázku, proč on nedokáže být upřímný.